Blog: tobě narostly prsa a nám ramena

Na to, že se vše zrychluje a že rok od roku společnost čím dál víc válcuje lidi, kteří prostě mají životní rytmus pomalejší, jsme si už zvykli a nějak to vzali prostě za danou věc, o které je zajímavé filozoficky v nočních hodinách debatovat, ale nic na tomto faktu už debata nezmění. Sám jsem Ajvě odněkud jednou přes SMS psal, že moje životní motto je běžet, což samozřejmě neznamená, že mě baví předbíhat a už vůbec ne se pomalejším posmívat.

Rychlý běh a čím dál větší neochota se zastavit a rozhlédnout se a případně na chvilku vydechnout, bohužel zapříčinila, že většina z nás je neomylně přesvědčena o pravdě své, kterou čím dál více rétoricky přetavuje do přesvědčení, že já jsem oprávněn soudit a především odsoudit. Je až neuvěřitelné, jak rychle dokážeme si vytvořit na konkrétní situaci svůj objektivní názor a jak rychle díky internetu ho dokážeme šířit dál. Nejde mi ani tak o opilecký post na facebooku, že Martině narostly již už několikrát zmíněná prsa, ale o čím dál větší agresivní formu šíření vlastní pravdy.

U nás na Žižkově kousek od Spojovací je jeden bar, kde se schází místní na pivo, na panáka a taky na ty tradiční šipky. Ano, odhadujete správně. Jejich rozhodnutí o tom, že politik je svině a že všichni kradou, je okamžité…. a to vždy s úderem večerních zpráv. To, že sami každý večer řeší, jak obejít zákon a jak se vyhnout přiznání daně, jak získat nějakou tu službu a neplatit DPH, samozřejmě neřeší a hlavně si možná ani neuvědomují, že jejich chování je stejně nezákonné jako chování politiků z televizních zpráv. OK. Štamgasti, to je prostě takový český kolorit. Jenže nejde o to volování u výčepu. Jde o to, že tričko kradete, které má Bonus na svých promo fotkách, platí globálně a nelze ho paušálně nalepovat jenom na mediálně a společenský známé osobnosti. Ano, společenský dopad ve formě krácení daní od taxikáře je rozhodně menší než ohnutá veřejná zakázka, ale princip je stejný. Jenom taxikář si lízne akorát na ten svůj taxametr, zatímco radniční politik už má zabořený jazyk v nějaké případné zakázce většího rozsahu.

Novináři se nazývají hlídacími psy naší veřejné společnosti. Chtějí každého nějak nachytat a grilovat ho veřejně před kamerou nebo mikrofonem. Mnohdy s příjemným pocitem, že namířená kamera a mikrofon protivníka vždy vykolejí. Zrychlená doba je nutí reagovat rychle, není čas na úvahu a na ověření. Zároveň obrovský strach z toho, že jejich roli a morální úsudky a publikování názorů a závěrů kauz, nahradí běžní blogeři, ohnula jejich mysl v přesvědčení, že jsou nejen hlídací psi společnosti, ale v mnoha případech i morální kazatelé. A znáte ty kazatele, kteří na nás útočili z televizních obrazovek v 90. letech a šířili pozitivní energii..?!?

Je fascinující pozorovat, jak politická žumpa zamořila samotnou žurnalistiku. Jsou to propojené nádoby. Čím větší je hnus v politice, tím větší je škvár v žurnalistice. Je to jako ve fotbale. Taky soutěž hrají relativně vyrovnané týmy. Když se zlepší politika, zlepší se žurnalistika. Když se zlepší politika, zlepší se štamgasti v baru poblíž Spojovací. A samozřejmě to především platí obráceně. Když se zlepší štamgasti a novináři, bude šance na lepší politiky.

Nebude nás pak děsit, že nezávislý novinář dostane grant na investigativní kontrolu fungování veřejných institucí a pro jeho vykázání fungování mu vystačí jeden plošný email na instituce, že chce ukázku jejich smluv v té a té podobě, kterým zatíží stovky zaměstnanců a sám pak věnuje analýze pár hodin a ještě jeho závěry jsou naprosto povrchní a mnohdy i nesprávné. Jeho odpovědnost je nulová, vyčíslení škod ho nezajímá a ještě je zaplacen státním nebo evropským příspěvkem.

Nebude nás děsit zastupitel, který nepřímo rozdává granty různým občanským sdružením, které mu formou výpalného z nájmu za nebytový prostor, který v jeho vlastním domě využívají pro svojí činnost, vrací část dotace, kterou jim zajistil.

Nebudou nás pak rozesmávat udělené granty na větrné mlýny, které symbolicky ukazují, jak náš čas běží a my ať se snažíme jakkoliv stojíme pouze někde opodál. Samozřejmě s mezinárodním přesahem.

Proč to, ale všechno píšu? StreetCulture měsíc od měsíce také získává sebevědomí, běží pořád dál a dál. Většině lidí z našeho týmu za těch třicet měsíců narostla ramena a mnohým samozřejmě i ta prsa. Ale ramena a prsa nám narostla naší pílí, nemuseli jsme nikde něco cinknout, nečekali jsme a nebrali jsme jako samozřejmost, že je povinností státu a města nám zajistit fungování a postarat se o nás.

Máme ramena a máme prsa a jsme na to pyšní! Vybudovali jsme se „in utero“, získali skupinu lidí, která nám věří a chceme, prostě dělat věci, protože nás baví a protože jim věříme. Nehledáme v tom zajištění vlastního živobytí, nesmyslné projekty dokážeme vnitřně odfiltrovat. Je to logické, protože bychom si je museli zaplatit.

Když už jsme zmiňovali PSH, pak jejich vydavatelství Big Boss je ukázkou, jak si jet věci po svém, správně a nezávisle. Proto jim narostla ramena!

Nechme ale té skepse! Představte si prostor, kde si můžete vyslechnout názory na prostředí a fungování médií, prostor kde potkáte selfmade osobnosti, které něco v médiích znamenají a většinou svojí vlastní silou a pílí dokázali vybudovat vydavatelství, produkovat filmy, režírovat pořady atd. Budete moc potkat osobnosti, které v médích navrhují rozvoj a strategii nebo dlouhodobě připravovali tajemné koláče poslechovosti a sledovanosti, která tak rád bývalý ředitel Novy p. Železný ukazoval celému národu.

StreetCulture EDU, jak se tento projekt nazývá, je naší odpovědí na otázku pozorného čtenáře tohoto textu. Je to odpovědí na otázku: a čím chcete přispět, aby se naše společnost změnila? Naše odpověď je StreetCulture EDU. Nechceme pojmenovávat chyby a ukazovat viníky, kteří další den se stávají obětmi. Chceme prostě jen mít prostor, kde budeme se navzájem vzdělávat, získávat zkušenosti a vzájemně se podporovat. To není komunismus ani mediální kibuc na Žižkově, je to naše cesta a jsme rádi, když se k nám přidáte!

StreetCulture EDU je naše odpověď na otázku, jak nekritizovat a nevolovat u televizních zpráv. StreetCulture EDU je návrh prostoru pro náš rozvoj, samozřejmě jenom pro ty, kteří o něj stojí.

Sledujte web StreetCulture, již brzy!

A tady foto pozdrav od Ajvy z Gruzie!

Naše ředitelka Ajva je na sólo tripu v Gruzii a jak je vidět z její poslané fotky, mají tam stejné problémy, jako máme ve StreetCulture. Pořád někdo musí úmorně tlačit svůj náklad dál, aby ho vůbec dostal do cíle…